Seznamování činčil

V poslední době se setkávám s lidmi, kteří chtějí půjčit samečka pro svou samičku, za účelem miminek. (Jako se např. půjčuje pes feně na nakrytí.)
Tak na tohle u činčil zapomeňte!
Činčila není pes. Činčila je zvíře, které tvoří kolonie - skupinu. Skupina už je i pár. Takže pokud máte doma samičku, která je sama a chcete, aby měla miminka, tak jí najděte samečka natrvalo a nebo jí nechte bez miminek. Stejné je to i v opačném případě. Pokud máte samečka a nechcete, aby sameček byl sám, pořiďte mu buď dalšího samečka a nebo samičku, ale už natrvalo. Sameček se samičce nepůjčuje. Pro oba by to byl zbytečný stres. Ono totiž dlouho trvá, než skončí karanténa - kterou je potřeba dodržovat, pak nějaký čas trvá než se samička se samečkem sžije a než na sebe samička samečka vůbec pustí. Některé páry mají spolu miminka až po roce společného žití. U činčil to není jako u psů, že za jedno odpoledne je hotovo a zaděláno na štěňata. Činčilí vztahy se hodně podobají labutím vztahům - činčilí pár se miluje až za hrob (pokud se nestane nic závažného jsou spolu až dokonce života). Z toho vyplívá, že zapůjčený sameček by po opětovném osamění - stesku si mohl začít ubližovat (škubání srstí, okousávat se, přestat jíst...). A samička? Začne tesknit, samečka hledat, též může ze smutku si ubližovat a popřípadě, kdyby měla mláďata tak je může zavrhnout (přestane se o ně starat), ale i zabít. Proto, pokud máte doma osamělou samičku nebo samečka a chcete miminka, pořiďte jim druhého do páru, ale už na trvalo!
 

V první řadě se obrňte trpělivostí. Seznámit činčilky chce pevné nervy a v případě problémů rychlý zásah.
Seznamování činčilek se neobejde bez bitek, prskání, štěkání a bez vytrhaných chlupů. Pamatujte na to, že velkou roly tady hrají vzájemné sympatie.

Činčily seznamuje vždy po skončení úspěšné karantény!
Týká se to hlavně chovů, kde se nachází 4 a více jedinců...

Jak na to?
Činčily seznamujeme v dopoledních hodinách, kdy jejich aktivita je malá a je tu větší šance na úspěšné seznámení.
Po skončení úspěšné karantény, je potřeba, abyste klec s nováčkem přišoupli ke kleci původní činčily, po dobu alespoň jednoho týdne. Přišoupněte klec tak, abyste mezi klece mohli dát ruku. Nikdy nedávejte klece na těsno k sobě – činčily by se přes klec mohly pokousat. Činčily se navzájem cítí a vidí – seznamování začne už tady. Klidně můžeme ob den prohazovat koupací písky - písek od jedná činčily dáme k druhé a obráceně - navzájem se budou cítit i v písku, a tak můžeme mírně urychlit zvykání si na pach nové činčily. Po týdnu je zkuste vyndat obě z klece a nechte jim výběh, jakmile se potkají a začnou se rvát, okamžitě zasáhněte! Pokud jsou v pohodě, tak druhý den zkuste dát činčily k sobě do 1 klece. (viz. Metoda č.1)
 

Metoda č.1: Obě do klece - novou činčilku jste si odvezli od chovatele v krabici či přepravce. Stávající činčilku vemte z klece a dejte jí k nováčkovi do krabice či přepravky. Nechte je tam, dokud nepřipravíte klec ke společnému bydlení. Vydesinfikujete a vymyjete klec - třeba něčím voňavým. Původní činčilka se ve vyčištěné kleci nebude cítit, tak jako by jí to všechno patřilo. Vyčištěním klece, vytvoříte neutrální půdu. Pak obě čičnilky dejte do voňavé a čisté klece. Je důležité, abyste si sedli ke kleci a činčily pozorovali a v případě útoku zasáhli! Pozor! Rvát se můžou začít klidně až po hodině. Pokud se nic během pár hodin neděje, vše je v klidu, tak pravděpodobně se činčilky skamarádily a bydlet spolu budou bez problémů. Pokud na sebe budou prskat, štěkat a začnou se nahánět po kleci, je to normální. Pokud se čičnilky začnou napadat, že teče krev, tak je čas nováčka vyndat a ubytovat ho do jiné klece, kterou přišoupněte vedle klece původní činčily. A tak po týdnu celou akci zopakujeme.

Metoda č.2: Přepravková metoda – velmi rychlé seznámení. Do malé přepravky dejte obě činčily, a jakmile se začnou rvát, tak s přepravkou zatřeste. Činčilky se rychle zklidní. Někteří činčiláři doporučují s přepravkou i chodit - prý to činčilky uklidňuje a nutí ke spolupráci. Seznamování může trvat i celý den, ovšem někdy stačí jen hodina. Pozor! Někteří jedinci jsou velmi agresivní a třepání přepravkou je neodradí zabít druhou činčilu. Když třepání nepomáhá, okamžitě činčily rozdělte. A přejděte radši k jiné metodě. Když činčilky mají tendence se k sobě ještě tulit nebo si navzájem přehrabovat kožíšek, nic nebrání tomu, abyste činčilky ubytovali spolu – tady též platí vytvořit v kleci „neutrální půdu“!

Metoda č.3: Klec v kleci – do velké klece dejte malou klec. Do malé klece dejte většího agresora - tu činčilu, která jako první útočí. Nechte je takhle, dokud se neuklidní a nebudou spolu vycházet. Tato metoda se většinou neobejde bez kousanců a dost možná ani bez ucvaklých prstíků. Nicméně tuto metodu jsem shledala jako nejlepší.

Tyto metody jsou osvědčené a fungující.
Pokud se vám nepodaří činčilky spolu ubytovat, ani přes veškerou snahu, tak nevěšte hlavu, holt budete mít o jednu klec víc.