Kdo je to činčila
aneb nejčastější otázky
Kdo je to činčila?
ČINČILA, je noční zvíře, které není na mazlení, a proto se doporučuje dát je do péče dětem až od 15 let - to už by dítě mělo mít rozum cokoliv živého chovat.
CHARAKTERISTIKA
Činčila (Chinchilla) je rod hlodavců z čeledi činčilovití (Chinchillidae). Původně pochází z And Jižní Ameriky. Činčila je velký, zavalitý hlodavec. Tento malý savec se vzhledově podobá veverce.
Činčilka má velké, výrazné, korálkové a černé oči. Které jsou dokonale přizpůsobené pro život jak ve tmě, tak i na světle. Přesto činčily dobře nevidí, mají špatné prostorové vidění a jen těžko jimi odhadnou vzdálenost. Jejich dlouhé fousky umožňují se zorientovat i v naprosté tmě, v rouchách a v úzkých škvírách. Kořeny těchto fousů jsou propojeny spoustou nervů a díky nim činčilka zachytí sebemenší vibrace a pohyby vzduchu. Sluch má činčila nejlépe vyvinutý. Ouška jsou mimořádně pohyblivá. A vzhledem ke své tělesné konstituci i velká. Sluch je potřeba ke komunikaci mezi jednotlivými činčilkami. Hrají velkou roli i při termoregulaci činčilýho těla. Činčilý čich je též dobře vyvinut. Svůj nos používají při komunikaci, při styku s ostatními zvířaty, při rozeznávání potravy a při zkoumání všech neznámých věcí. S čichem souvisí i chuť. Mají ji dobře vyvinutou, po očichání následuje zkušební hryz – ochutnávka. Podle toho se činčila rozhodne, zda bude pokračovat ve hlodání či nikoliv. Platí to jak u potravy, tak u dalších věcí, jako např. nábytku.
Činčila má vzhledem ke svému tělu i poměrně velký ocas. Činčila dorůstá v dospělosti délky těla 25 – 35 cm, délky ocasu 15 – 20 cm a hmotnosti 400 – 800 gramů.
Další přednost činčilky je hebký kožíšek, pro který je ještě dodnes chována, jako kožešinové zvíře. Původní barva srsti byla světle až tmavě šedá. Dnes se vyskytují také barevné mutace bílá, stříbrná, černá, béžová a hnědá + různé barevné variace.
Činčila v tabulce:
Čím je činčilí kožich výjimečný?
Činčilý kožich je velmi hebký a hustý. Z jednoho kořínku vyrůstá až 60 jemných chloupků, takže je téměř nepropustný vůči parazitům. Pokud chováte činčilu, tak, jak se má (pouze v místnosti vnitřních prostor), je nepravděpodobné, že by činčilka měla ve svém kožichu blechy nebo klíšťata. Pokud činčilu budete vláčet po venku, není nemožné, že si domů klíště donese, stejně tak, pokud činčilu necháte sblížit se zablešeným jedincem - kočka či pes, pak také nelze vyloučit, že by blechu chytila. Nejčastější „parazit“ je kožní plíseň. (proto je důležité denní písečná lázeň s přidáním Fungistopu). Díky své srsti je nepolapitelná. Činčily mají úžasnou vlastnost. Když se cítí ohrožené, uvolní svou srst a predátorovy (i člověku) uteče. Je třeba si na to vzpomenout, když činčilku chytáte. (Uvolnění srsti není pro ni nějak nebezpečné nebo bolestivé, jen pár dní bude vypadat, jako kdyby jí kožich na nějakém místě někdo vyholil.
Jaká je povaha činčily?
POVAHA
Činčila je velmi temperamentní zvířátko, aktivní ve večerních a nočních hodinách, tato aktivita jí vydrží až do 5 hodiny ráno. Činčilka je hlodavec a to znamená, že se nic z vašich věcí nevyhne ochutnání. Činčilka provede zkušební hryz a když se jí to bude líbit, tak v ohlodávání bude směle pokračovat. Je velmi zvědavá a vynalézavá. Umí vyskočit velmi vysoko, a když se rozhodne utéct, tak je téměř nepolapitelná. Umí se nacpat i do neuvěřitelně malé škvírky. Přední tlapky jsou jako naše ruce – proto není problém cokoliv podržet a tu a tam tu tlapku strčit a co to udělá a pak koukáte a klec je dokořán. Když se s činčilkou zachází s láskou, opatrností a s trpělivostí umí být tím nejlepším přítelem.
Jak s činčilou manipulovat?
Manipulace: činčilka není nijak nebezpečné zvíře, jen když se jí něco nelíbí, nebo jí zabolí váš dotyk, tak vás může zranit kousnutím nebo pořádným drápnutím.
Činčila se správně uchopuje tak, že jí chytnete za kořen ocasu a druhou roku jí chytnete pod bříškem, je to pro ni méně stresující, než kdybychom jí chytli, jako kočku.
Činčily prezentované zverimexy?
Zverimexy prezentují činčilu většinou zkresleně, jen aby prodali. Na tyhle rádoby odborníky se člověk - začínající chovatel nemůže dát, protože informace jsou zkreslené až nesmyslné - právě, za účelem zisku.
Např.:
Pet Center prezentoval činčilu:
POZOR:
Je tu pár mylných informací.
1. Činčila je poměrně náročné zvíře! Nesnáší průvan, je velmi citlivá na hluk a nedá se tak snadno chytit, jako morče či králík. Nahánění po kleci, velký hluk, chytání zvířete do rukou, vyžadování pozornosti zvířete přes den a pod činčile způsobuje stres, který jí nedělá dobře. Stresem činčila přestává žrát (hubne) a může to skončit smrtí zvířete či sebe ubližováním (jako je vyškubávání kožíšku apod…)
2. Děti. Toto zvíře opravdu do rukou dětem nepatří. Vzhledem k tomu, že je činčila noční tvor, tak ožívá v noci, přes den spí. Proto je s ní sranda až v noci a to děti spí. Takže hraní přes den s tímto zvířetem není možné. Protože spánek je pro toto zvíře stejně důležité, jako pro nás lidi. Další věc, činčila není na mazlení. Sic má nádherný hebký kožíšek, ale lidský dotyk snáší hůře než králík či morče. Je to pořád divoký nedomestikovaný tvor.
3. Alergici, pokud jste alergičtí na srst, tak rozhodně budete mít problém i s tímto zvířetem. A i další alergeny musíte vzít v úvahu: činčila se živý senem (sušená tráva), při výměně pelet se i tak trochu práší (prach) a činčila se též musí koupat v písku, jemný písek také pro alergiky není nic dobrého.
4. Činčila by se měla živit pouze peletami určenými speciálně pro ni (pokud je na obalu od krmiva napsáno pro hlodavce – činčila, králík, morče PRYČ od toho!) a senem. Různé směsi krmení jí zabíjí! Ve směskách je hodně tuku, olejnatých semen a pod, prostě všechno to, co činčila vůbec nesmí!
Více v sekci POZNÁMKY Z CHOVU
Komu činčilku ano a komu ne?
ČINČILKU KOMU ANO A KOMU NE:
ANO
- dospělým lidem, kteří nechtějí mít činčilu jako zvířátko na drbání, nošení po kapsách a vodění na vodítku
- lidem, kteří jí dají dostatečný prostor k volnému běhání
- lidem, kteří ji budou milovat a obdivovat pro její krásu, pohyblivost, zvědavost a nespoutanou radost ze života
- nenáročným lidem, kteří chtějí mít nenáročného společníka po večerech
- lidem, kteří nemají čas se svému zvířeti věnovat půl dne, o víkendech nebo ho nestíhají venčit
- lidem, kteří občas jednou pryč a o jejich byt a zvířata se budou starat „náhradníci“
- rozumným lidem, kteří z různých důvodů nechtějí mít psy či kočky, ale nespokojí se s křečkem, andulkou nebo rybičkami
- lidem, kteří se budou na dovádějící činčilu dívat po večerech místo televize, budou „studovat“ její povahu, komunikaci, budou jí vymýšlet různé překážky, prolézačky - prostě dospělým dětem
NE
- dětem (raději morče nebo králíka…)
- lidem, kteří se chtějí se zvířátkem mazlit, muchlat (raději psa či kočku…)
- starým lidem nebo lidem, kteří nemají na to, aby činčilu občas naháněli do klece (raději rybičky…)
- lidem, kteří nechtějí nebo nemohou činčile poskytnout dostatek pohybu a prostoru (raději křečka…)
- lidem, kterým vadí seno, písek, jemné chlupy a činčilí bobky (raději tamagoči …)
- všem nezodpovědným lidem (raději nakreslené zvířátko…)
Zdroj:
www.cincily.cz