Činčila jihoamerická fakta nebo fikce o chovu
autor: Český Činčilí Klub

Dříve většina lidí, co si pořídila činčilu, neměla možnost se podívat na internet a vyhledat si informace, proto často domácí činčilky byly špatně krmeny i chovány. Stávalo se, že činčilky byly chovány v akváriích a byly krmeny směsí zrnin pro hlodavce, proto činčilky často trpěly nemocemi a nedožívaly se vysokého věku. Nyní jsou většinou chovatelé tak informovaní, že se snaží činčilám dopřát to nejlepší, co se dá na trhu najít. My bychom se chtěli za Český činčilí klub podělit o informace i s těmi, ke kterým se prozatím ještě nedostaly, a vysvětlit jim, jak činčily chovat správně.

1. Fikce
První fáma, která kolovala o činčilách, bylo tvrzení, že může být krmena směsí zrnin pro hlodavce, protože je na obalu nápis „Pro činčily“, společně s tvrzením – „ono jim to chutná“. Není to tak. Činčila je sice hlodavec, ale na rozdíl od jiných hlodavců žije mezi dvěma až třemi tisíci metry nad mořem v Andách v Jižní Americe. Když se podíváte na fotky tohoto místa, zjistíte, že tam opravdu není nic jiného než suché traviny, suché keře a sukulenty. Proto se v těle činčil vytvořila citlivá játra a dlouhé střevo, které dokáže zpracovat na tuky a cukry velmi chudou stravu, ovšem bohatou na vlákninu. Častým zkrmováním směsí či jiným přilepšováním dojde k průjmům a končí ztučněním (steatózou) jater. To je nevratný stav, který se nedá léčit.
 

Fakta
Činčila se tedy správně živí hlavně dobře usušeným senem. Seno neboli píce obsahuje významné množství karotenu a vitamínu A, E a K. Obsahuje 28 až 38 % hrubé vlákniny, kterou činčila potřebuje ke správnému čistění střev. Důležité je, že nesmí být mokré (zapařené). Činčilky se mohou nadmout. To platí i o čerstvé trávě, ze které mohou ještě navíc chytit parazity. Dalším důležitým krmivem pro činčily jsou granule, tzv. pelety. Pelety jsou zelené válečky a jsou vyrobeny nadrcením několika typů zrnin s nízkým obsahem tuků a s přídavkem minerálů a vitamínů. Činčila tedy konzumuje stravu výhradně suchou. Existuje také spousta zdravých pamlsků pro činčily, které najdete vypsané na fóru činčilího klubu cincilaklub.cz.

2. Fikce
Také se tvrdilo, že činčila může být chována v akváriu či teráriu a rozměr může být minimálně 50×50 cm. Bohužel. Činčila je velmi náchylná na vlhkost. V její domovině se vlhkost skoro nevyskytuje, a proto na ni často trpí. Z vysoké vlhkosti, která se v akváriu či teráriu tvoří, činčila chytne tzv. plíseň. Pozná se tak, že činčile začnou vypadávat chomáčky chlupů a zůstane po nich jen holá kůže, často se objeví i stroupky. Nejčastěji se toto začne dít v oblasti čumáčku či blízko ocasu. Naštěstí je toto onemocnění léčitelné. Dá se koupit speciální prášek do koupacího písku pro činčily nazývaný Fungi stop. Činčila se několikrát vykoupe v takto upraveném písku a brzy jí chloupky opět narostou.

Fakta
Činčila se má chovat v kleci, případně ve „skříňokleci“. Nebudeme přepočítávat, jak velká má být klec pro jednu činčilu. Čím je klec větší, tím lépe. Ovšem klec by měla být tak velká, aby se v ní činčila mohla dobře pohybovat, skákat, a měla by mít alespoň jednu poličku, na kterou může vyskočit a spát na ní. Jinak bude smutná a nepohyblivá. Rozhodně ale nebude zuřit. Chovatelé často upřednostňují výrobu vlastní skříňoklece, kterou si upraví dle potřeb činčily. Také by se měla mít kam schovat. V přírodě se schovává ve štěrbinách skal před sluncem a světlem, a to bychom jí měli dopřát i doma.

3. Fikce
Některý prodejce zvířat vám bude tvrdit, že je činčila vhodná pro vaše dítě, aby ji prodal za každou cenu. To není úplně pravda. Činčila bohužel vypadá jako hračka, ale hračkou není. Dětské ruce ještě nemají dostatečný cit a činčilku mohou velmi nepříjemně zmáčknout v oblasti břicha. Výsledkem potom bývají utržená střeva a bez rychlé operace i smrt.

Fakta
Činčila je vhodná pro kohokoliv, kdo má již s hlodavci nějaké zkušenosti. Znám případ desetiletého chlapce, který se staral o pískomily (velmi rychlá zvířátka), a když dostal do rukou dospělou dvouletou činčilku, udělal z ní úžasného mazlíka. Pokud jste si jisti, že se vaše dítě zvládne o činčilku dobře starat, krmit a napájet a nebude ji neustále rušit a tahat, není problém mu ji pořídit, samozřejmě s nutným dohledem. Pokud ovšem dítě pouze škemrá, že zvířátko prostě chce, protože se mu líbí, za týden ho stejně přestane bavit a možná bude chtít jiné. My činčily doporučujeme dětem, které mají zájem o chov a ptají se na vše důležité okolo chovu, což jsou většinou děti nad 10 let. Nejlépe se ale hodí pro lidi, kteří pracují přes den a večer mají chuť se rozveselit s pobíhající činčilou po pokoji. K tomu je činčilka opravdu perfektní společník. Činčila, stejně jako každé jiné domácí zvíře, pokud je každý den chována v rukách, se dá vymazlit v jakémkoliv věku!

4. Fikce
Dříve se u nás nevědělo, že činčily barev bílá a velvetí neboli TOV nesou gen pro letální faktor. Naštěstí každá barva jinde (můžeme tedy křížit bílou činčilu s velvetí, čímž vznikne bílý velvet). Někteří chovatelé mutace bílá x bílá a velvet x velvet z nevědomosti křížili. To je ale špatně!

Fakta
Letální faktor je faktor, který přináší smrt. Pokud zkřížíme dvě bílé či dvě velvetí činčilky, je velká pravděpodobnost, že mládě převezme tento gen od obou rodičů a tím pádem zemře ještě v těle matky, či hned po narození. Pokud ovšem zemře v těle matky, bez operace a následné kastrace matka umírá. Proto není vhodné tyto činčilky křížit mezi sebou.

5. Fikce
Je všeobecně známo, že jsou činčilky vhodné pro alergiky. Nacházíme ovšem spoustu inzerátů s prodejem činčily z důvodu alergie. Jak to tedy doopravdy je?

Fakta
Činčila má velmi hustou a jemnou srst. Tak jako nám z jedné cibulky roste jeden vlas, tak činčile z ní roste 40 až 50 jemných chloupků. Proto se v této srsti nedaří roztočům. Nedokážou se v tak husté srsti pohybovat ani rozmnožovat. Pokud je tedy člověk alergický na roztoče, je pro něj činčila ideální zvíře. Bohužel, aby byl její kožíšek stále hladký a čistý, je potřeba nechat ji koupat ve vyčištěném a vydezinfikovaném jemném písku či speciálním prachovém písku. Dá se zakoupit jako písek pro činčily. Činčila se sama v přírodě v písku či prachovém písku koupe, a proto to dělá s oblibou i doma. Stejně tak je s chovem činčily spojeno skladování sena ke zkrmování. Proto, kdo je alergický na prach z písku či sena, rozhodně nemůže chovat činčilu. Některé alergie ovšem lidem nezabrání činčilku chovat. Například já, když krmím činčilky senem, objeví se mi na kůži v místě styku se senem zčervenání, které hned po krmení opět zmizí. To ovšem spraví rukavice.

6. Fikce
Objevily se zprávy o tom, že činčila je nejlepší zvíře, protože nesmrdí, a chvíli na to, že smrdí stejně jako jiný hlodavec. Smrdí tedy činčila, nebo nesmrdí?

Fakta
Ani jedno ani druhé. Činčila, jako každé zvíře, má svůj osobitý pach. Náš čich ovšem registruje pouze intenzivní pachy. Takové najdete například hlavně u fretek, některých psů a o něco málo slabší u myší. Na každý pach se dá ovšem zvyknout, a kdo tato zvířata miluje, pach mu nevadí. Činčila nemá tolik výrazný pach jako výše jmenovaní, a to, co lidé cítí při vstupu do místnosti, kde se zvíře chová, je hlavně nečistota podestýlky. Pokud budeme zvířeti podestýlku často vyměňovat a ubikaci, kde zvíře bydlí, čistit a vymývat, nebude zvíře zapáchat.

7. Fikce
Kdysi se říkalo, že činčila zabřezne až po několika měsících společného soužití samečka a samičky. Později se zase tvrdilo, že sameček samičku oplodní i během pár vteřin. Jak to tedy je?

Fakta
Činčila je v tomto stejná jako jiní hlodavci. Rozhodně oplodnění netrvá několik měsíců. To si pravděpodobně mysleli lidé proto, že je její březost tak dlouhá, protože trvá přesně 111 dní. A to, aby sameček samičku oplodnil za pár vteřin, je také nesmysl. Je na to potřeba minimálně několik minut až hodin, stejně jako u jiných hlodavců.

8. Fikce
Činčila se nesmí chovat společně s jinými zvířaty, jako jsou psi, kočky, ptáci či jiní hlodavci. To je pravda opět pouze napůl.

Fakta
Pes, stejně jako kočka, může být pro činčilu nebezpečný pouze v případě, kdy není na toto zvíře zvyklý. Pokud jste si pořídili činčilu a zároveň štěňátko či koťátko, popřípadě jste si je pořídili až po činčile, většinou si na to, že je v místnosti činčila, zvyknou. S vaší pevnou rukou a dohledem, kdy jim jakýkoliv nepříjemný kontakt s činčilou zakážete a oni to pochopí, nebudou činčile nijak ubližovat, ani ji obtěžovat či rušit. My máme jak činčily, tak psy i kočky. Pes ví, že nesmí, a proto to ani nezkouší a poklidně leží u klecí, i když v ní činčily vesele skáčou nebo jsou vypuštěny a skáčou vedle něho. Musí to být ovšem plemeno psa, které není určené k honitbě zvířat, tedy klidný a vyrovnaný pes, nebo také, jak se říká, pes postelový. Hlavně musí být zvíře s činčilou seznamováno a ukazováno, aby zvíře pochopilo, že je to také člen rodiny. Kočka či pes, kteří jsou vedeni pouze vlastním instinktem, činčilu zakousnou, kdykoliv se otočíte. Ano, u takových zvířat opravdu nemá smysl chovat činčilu. Naše vymazlené kočky si na činčilu nedovolí a ani nechtějí. Činčila se postaví na zadní a kočka raději odejde. Kočky u nás žijí v místnosti s činčilami a křečky a nemají potřebu je nějak rušit ani ve spánku. Také poklidně leží ve svém pelíšku nebo na některé z klecí. Je velmi důležité znát povahu svého zvířete. Pokud jste si jistí, že vaše zvíře prostě činčilu nepřijme a bude ji chtít honit, štěkat na ni, kousat ji atd., není to bohužel zvíře pro vás.

Další zvířata jsou ptáci. Ptáci jsou probuzení přes den, činčily přes noc. Co z toho vyplývá? Činčily ruší ptáky skákáním a kousáním přes noc a ptáci zpěvem a vřískáním ruší činčily přes den. Proto jediná rada je: pokud máte tato zvířata odděleně, tedy každé v jiné místnosti za zavřenými dveřmi, je možno je chovat oboje, jinak ne. Poslední jsou jiní hlodavci. Pokud chcete chovat činčilu, chovejte zvířata, která ji přes den nebudou rušit. Tedy báječně se k tomu hodí hlodavci, kteří jsou noční tvorové stejně jako činčily. Ovšem nikdy nechovejte činčilu s jiným hlodavcem dohromady v jedné kleci. Například osmák je sice ze stejné domoviny jako činčila, je to i noční tvor, ale krmí se naprosto jinak než činčila a krmivo jim prostě nemůžete míchat! Ublížíte tím oběma. K činčile do klece patří jedině jiná činčila.