Kdo s kým bydlí?

V první řadě si ujasníme, kolik činčilek chceme vůbec chovat. Jestli jednu činčilku nebo skupinku.
Dále je potřeba si nastudovat informace o chovu činčily.
Pro chov více činčil pohromadě je NUTNÁ velká klec nebo voliéra!
Pokud jste si jistí, že nechcete a neplánujete mláďátka, můžete chovat dvě samičky nebo dva samečky. Snášejí se spolu velmi dobře, obzvlášť pokud jsou spolu od malička. Nejsou-li spolu odmala, seznamování se neobjede bez několika vytrhaných chlupů a malých válek.
Dodržujte karanténu!

Chováme páry: samec + samec nebo samice + samice nebo samec + samice.
Když k první činčilce kupujete druhou činčilku, je ve hvězdách, jestli se budou kamarádit nebo ne. Také máte lidi, kteří jsou vám sympatičtí a některé nemůže vystát. Stejně tak je tomu i u činčil. Dodržujte karanténu. (viz. koupě a ochočení činčilky)

Určitě je lepší přistěhovat novou samičku k samečkovi – samci nejsou tak teritoriálně založení jako samice.
K dospělé činčile je lepší přistěhovat mládě. Prckové vydávají ochranné zvuky – „Jsem prcek, neubližuj mi!“ A dospělci tyto zvuky respektují, takže většinou jim nemají potřebu ubližovat.
K mláděti opět mládě (čím víc k sobě věkem, tím líp). Prckové si na sebe rychle zvyknou.
Asi největším kamenem úrazu je zkoušet přistěhovat k sobě odrostlejšího samečka a nebo samičku k dospělé samici. Tady opravdu záleží jen na vzájemných sympatiích.
Samec + Samec - dva kluci se snesou lépe něž samice, nejsou teritoriálně založení a zdají se být klidnější. Dva samečci se snesou naprosto v pohodě za předpokladu, že doma nebude samice. Jakmile v jedné místnosti budete mít 2 samce a ve druhé 2 samice, tak i přes stěnu nebo dveře samci samici(e) cítí a samci se mezi sebou mohou zabít, pach samice samce uvádí do agónie a z kamarádů se stávají dva soci a zápas na život a na smrt. Pokud v celém bytě bude jen 2 samečci, jsou to přátelé, až za hrob.
Samice + Samice - holky spolu můžou vycházet naprosto v pohodě, ale také se může stát, že až samice dospějí jedna bude nadřazená, přivlastní si klec a druhou samičku může utlačovat, což může vést k "ponorkové nemoci" - jedna druhé už bude mít dost, a pak budete muset samičky oddělit. Nechat je nějaký čas samy a pak je zkusit dát znovu dohromady.
Samec + samice – pokud se rozhodnete pro tento pár, tak byste měli myslet na to, jak udáte mladé a jestli víte dost o péči, kterou vyžaduje samička (ať už březí či kojící) a mláďata.
Činčila, která žije sama, ráda k sobě přibydlí další činčilku než ta, která už „nájemníka“ v kleci má.
 

Pokud chceme mít fungující pár, tak určitě k sobě do jedné klece nedáváme:
Starší samici a mladšího samce - samice ho obvykle adoptuje jako své mládě a pak se k němu i tak chová.
Mladou samici a staršího samce - samice může zabřeznout úplně nejlíp až kolem 10. měsíce věku. Dřív je otěhotnění pro samičku velmi riskantní (může skončit i smrtí mladé činčily)
Mláďata - 2 samičky si budou spolu výborně rozumět, stejně jako dva mladí samečci.
Pokud chcete vytvořit pár, tak oběma musí být alespoň 10 měsíců a samice nesmí vážit méně než 550g. Pokud tyto podmínky pár nesplňuje, tak je k sobě rozhodně nedávejte! Sice si budou rozumět, ale otěhotnění v mladém věku či v nízké váze samice by ji mohlo zabít. Není vyspělá na to mít miminka. (Vzpomeňte si na to, jak se říká, že „Děti mají děti!“)
Skupinky – vždy 1 samec a více samic. Opačně to nejde! Samci se kvůli samicím pozabíjejí.