Koupě a ochočení činčilky
 

Koupě:
Když se definitivně rozhodneme pořídit si činčilku, doporučuji si pečlivě pročíst a projít základní informace o činčile a jejim chovu.

Zodpovězte si tyto otázky:
1.   Činčila se dožívá 10 i více let. Budete schopni a ochotni se o činčilku tak dlouho starat?
2.   Pořizovací náklady chovu jsou poměrně vysoké. Klec, peletky, písek... – základní výbava od 4.000,-- + měsíčně nějakých těch 500,--.
3.   Činčilky jsou aktivní za šera a v noci, budete schopni se za jejího šramocení a pobíhání po kleci spát?
4.   Činčila není pes a ani králík! Naučí se sice mazlit, nuaučí se přijít na jméno, ale nenaučí se jíst na povel, nenaučí se na povel být zticha, neumí podávat pac, nenaučí se bobkovat na jedno místo - bobky budou prostě všude. Jste na to připraveni?
5.   Pokud si chcete činčilku ochočit, musíte se jí denně věnovat, máte na to čas?
6.   Srst činčilky je jako každá jiná zvířecí srst alergen. Víte, jestli je ve vaší rodině někdo, kdo je na zvířecí srst alergický?
7.   Máte doma již nějaké zvíře? Nemůže činčilce ublížit? Jak bude činčilka na zvíře reagovat? Nebude jí to způsobovat případný stres?
8.   Činčila není muckací tvor! Dokážete to vysvětlit dětem a především sobě?
9.   Činčila při volném pobýhání může narazit na různé věci a bude se snažit je „ochutnat“. Znamená to, že ušetřený nebude nábytek, dráty, potahy, lino, plovoucí podlaha, zeď... Dokážete žít se zničenými věcmi?
10. Odpověděli jste, že ano? V tom případě se budete z činčilky radovat :-)

Než si domů donesete činčilku, tak byste měli mít připravenou klec a všechny věci, které k chovu činčilek patří. Činčilku byste si měli domů donést nejdříve v 8 týdnech, s váhou kolem 250g. Seriózní chovatel by vám neměl prodat mládě, které ještě nedosáhlo věku alespoň 8 týdnů a váhy méně jak 200 g. Za sebe doporučuji si brát miminka až kolem 10 týdne věku - miminka jsou odolnější, vyspělejší, váhově větší a lépe se novému prostředí přizpůsobují, než miminka o 2 týdny mladší.

Činčilku získáme od zkušeného chovatele, chovatelské stanice, hobby chovu anebo ve zverimexu. Ale jen u chovatelů, hobby chovů a chovatelských stanic budete mít alespoň nějakou záruku toho, že činčilka bude zdravá. Hlavně chovatel má velký zájem na tom, aby se činčilka dostala do dobrého domova, tím pádem na zvířeti nepotřebuje vydělávat a to se odráží v ceně (činčilky ve zverimexech jsou předražené – ani cena často neodpovídá kvalitě zvířete). Seriózní chovatel vám rád ukáže rodiče činčilky a poskytne nějaké bližší informace o činčilce samotné (datum narození, rodiče, kde žije, čím se živý...), chovatelské stanice vystavují rodokmeny - průkazy původu ze kterých se dozvíte rodiče, prarodiče... Na chovatele se můžete obrátit s jakoukoliv prosbou, jakoukoliv otázkou, určitě vám rád odpoví. A co je velké plus, zvířátko od chovatele je krotší, většinou zvyklé na dotek – tím pádem se bude lépe ochočovat. Činčilky ze zverimexu bývají plašší – kdo by taky nebyl, když denně se jim kolem ubikace procházejí davy lidí a věčně kolem nich pořvávají nebo na ně ťukají.
 

Zdravá činčilka:
- má srst nadýchanou a čistou, bez známek plísně či jiných cucků
- očička bude mít lesklé, budou mít jiskru a kolem očiček a čumáku bude čistá - žádné lupy nebo rudé zbarvení
- hlodáky bude mít žlutooranžové a horní budou delší než spodní
- kolem zadečku bude čistá, bobky budou hezky zformované
- měla by být mírně zavalitá, nesmí být vyhublá a ani naopak vyžraná.

Převoz činčily: V každém zverimexu jsou k dispozici plastové boxy pro převoz hlodavců. Ovšem, ani přepravka na kočku není k zahození. Já přepravku vystýlám starým ručníkem, který po každém převozu vyperu. Přepravka musí být vzdušná, dobře větratelná, chraňte jí před přímým sluncem.

                            

KARANTÉNA:

Když si domů donesete novou činčilku a je to druhá činčilka, kterou máte doma, je nutné umístit jí do vydesinfikované klece a dodržet karanténu. Karanténa je prevence proti nemocem a také úhynu zvířete. Karanténa by měla trvat alespoň 1 měsíc. Během karantény by se nová činčila neměla dostat do přímého kontaktu s původní činčilou. Je dobré mít klece buď velmi daleko od sebe, nebo každou klec jinde. Dbejte na hygienu – určitě si umyjte ruce, po každém kontaktu s novým zvířetem. Nová činčilka může chytit nějakou nemoc (vaše původní činčila může být nemocná vnitřně, navenek nic nepoznáte) od původní činčily a naopak. Nové zvířátko je převozem a seznámením s novými pachy vyčerpané. Přidáme jí do napáječky B-komplex - ten je proti stresu a necháme ji být. Prvních pár dní ji nevyndávejte z klece. Pak už klidně můžete začít s postupným ochočováním. Pokud máte doma děti, vysvětlete jim, že činčilku dostanou do ruky, až skončí karanténa. Nemoc, kterou činčila může mít je přenosná i na člověka! A další věc, myslete na zvíře – činčila se může bát a tím jí působíte stres.
Je dobré, u nových zvířat, poslední týden karantény sbírat bobečky a pak je zanést k veterináři, ať vám udělá koprologii – vyšetření bobečků – odhalí parazity uvnitř činčily.
Toto se týká hlavně větších chovů, kde se nachází 4 a více jedinců... 

- koprologie:
jde o základní, jednoduché, časově a finančně nenáročné laboratorní vyšetření bobečků - trusu. Účelem je zjistit detekci vajíček červů, jejich larev či dospělých červů; dále pak detekce oocyst nebo sporocyst parazitárních prvoků ze vzorků trusu nebo stolice.
Bobečky se sbírají do zkumavky či vymyté nádobky (třeba od přesnídávky) po 3 dny (1- 2x denně), u průjmu stačí sebrat 10 - 15 nejčerstvějších. Vše se zakápne kapkou vody.
Koprologii zasílá veterinář, či sám chovatel.

Pokud zvíře nejeví žádné známky nemoci, bobečky jsou tvrdší, oválné, okolí zadečku, očí a nosu bude čisté, můžeme dát „nováčka“ mezi ostatní.

Ochočení:
U činčilek také platí, co jedinec, to originál. Jsou jedinci, kteří se prostě ochočit nenechají a jsou jedinci, kteří lidský kontakt přímo vyhledávají. Některé činčilky nemají rády, když na ně někdo sahá, když je někdo chytá, protože u některých jedinců se ještě projevují divoké instinkty a není se čemu divit, činčila není ještě úplně domestikované zvíře.
Větší šanci na ochočení máte u činčil, které pořídíte u chovatele, chovatelské stanice a nebo hobby chovu a u zvířátka, které je mladší než půl roku. U starších činčilek jde ochočování o něco pomaleji a šance na ochočení je o něco menší.
Já sama mám činčilky (Alice, Čiko), které se nechají podrbat bez problémů a mám činčilky (Miko, Sanny), které si vezmou z ruky a víc od nich čekat nemůžu. Mám vyzkoušené, že v kleci, kde mají své zázemí a taky pocit bezpečí se nechají drbat radši než ve volném výběhu – kdo by stál o podrbání, když může zkoumat okolí, že?
Nicméně nepočítejte s tím, že činčila za vámi bude běhat, jako pes. Může k vám přijít, může se „nastavit“ na podrbání ale stačí prudký pohyb, rána, znělka reklamy v televizi a činčilka je fuč! Ne na dlouho, brzy se zas objeví a zvědavě vše bude zkoumat dál...
Činčilka se naučí na jméno i na písknutí a na třeba lusknutí prstu. Postup je stejný, jako u psů. Nějakým signálem zaujmete její pozornost a v ruce musíte mít něco dobrého, jak přijde, dejte jí mlsku a tak se to opakuje pořád dokola. Moje činčilky – některé umí na jméno a všichni umí „domů“. Naučila jsem je to tak, že jsem opakovala domů a hnala jsem je směrem k bytečkům, jakmile hupli do klece, dostali mňamku. Stačilo párkrát zopakovat a činčilky se naučili na tento signál zaparkovat tam, kam patří. Jsou to poměrně chytrá zvířátka, a tak ví, že když splní něco, co chce člověk, dostanou odměnu. POZOR opravdu toto zvířátko není pes!!!
Nicméně, co naučit nelze je vše „ochutnávat“ činčilku odeženete od kabelů, nábytku a za chvíli je tam zas. Proto je se dobré všechny kabely schovat nebo zabalit do tvrdého lina anebo je vést tak, aby na ně činčilka nedosáhla. A nábytek? Tak s tím neuděláte nic. Nám se osvědčil černý nábytek a centrofix a taky do rohu naskládat pár větví – zaměří se pak na větev a né na nábytek, protože větve jsou lepší dřevo.
Co určitě nemá smysl je činčily trestat. Pamatujte na to, že je to pořád divoký tvor. Nechápe, že vám se nelíbí, že do něčeho koušou, nechápou, že je to pro ně nebezpečné. Pokud máte činčilku, tak musíte být hodně trpělivý člověk! Trpělivost a pochopení tu je na prvním místě.
Činčily žijí v koloniích, takže je pro činčilu lepší, když má kamaráda stejného druhu. Nejlepší kámoš pro činčilu je zas a jen činčila. Jestliže nelze mít z nějakého důvodu další činčilku, musíte být kámošem vy.

Jak na to:
Činčilku vypustíme do klece, dáme jí vodu a nasypeme granulky – od chovatele byste měli dostat nějaké granulky, na které byla činčilka zvyklá a do seníčku dáme čerstvé seno. Činčilu necháme alespoň týden zabydlet, to znamená, že do klece jí nebudeme zbytečně strkat ruce, nebudeme jí zbytečně obtěžovat. Ale chovejte se, jako by nic. Přes den dělejte normální běžné věci  - koukejte na televizi, choďte kolem klece, pusťte si rádio... a činčilka si pomalu začne zvykat na váš denní život.
          Krok 1: K večeru, až se setmí, tak si k činčilce sedněte (k večeru činčilka ožívá) a začněte na ní mluvit, zkuste prostrčit prst skrz mřížky, ať činčilka se seznámí s první částičkou vašeho těla. Pokud zvědavě přijde a začne prst zkoumat, tak můžete udělat krok blíž – vezměte kus jablíčka (či jiné mlsky) a nabídněte jí ho – skrz mříž! Neotevírejte klec, zbytečně byste činčilku poplašili. Pokud si od vás vezme, tak jste udělali krok, který vás může hřát na srdíčku. Pokud je činčilka bázlivější, tak neztrácejte nervy, když nebude chtít nic zkoumat, tak holt jí zatím jen pozorujte. Když máte činčilku bázlivější, tak skrz mříž ji prohoďte kousek něčeho dobrého a pozorujte, jestli si  pro něj přijde. (Přijde si pro něj určitě!) Každá činčilka je jiná a každá vyžaduje jiné zacházení.
          Krok 2: Takto budeme postupovat pár dní (klidně i týdnů). Když už si činčilka bere přes mříže mlsky, tak klec otevřeme a vložíme do klece ruku. Necháme činčilku, ať si ruku prozkoumá – když si na ní sedne, tak ruku nevytahujte! Jakmile po ruce začne šmejdit, tak začneme na ruku dávat mlsky – činčilka brzy pochopí, že na ruce je mňamka! Když se činčilka ruky přestane bát, opatrně se jí dotýkejte – sedí-li, dejte jí prst pod přední pacinky tak, aby to vypadalo, že se o prst opírá. Zkuste jí opatrně sáhnout na ouško, za ouško, na ocásek. Vždy se dotýkáme bezbolestně a něžně!!! Je-li činčilka naprosto klidná, můžete přejít k dalšímu kroku.
          Krok 3: Předchozí kroky opakujeme a po měsíci cvičení dotyků se můžete pustit do ochočování ve volném prostoru. Otevřete klec, strčte do klece ruku s mlskou, činčilka by už měla být naučená, že na ruce je mlska a na ruku by vám měla vlézt sama – opatrně ruku posouvejte a lákejte činčilku ven. Jakmile bude úplně mimo klec, tak jí mlsku dejte. Cvičte chození z klece. Zpátky do klece činčilku dostanete tak, že buď jí opatrně chytnete (už by měla mít natrénované vaše dotyky na jejím tělíčku) anebo do klece položíte mlsku, tak aby to činča viděla a vleze si tam sama.
          Krok 4: Když už umí činča chodit z klece a do klece, tak uzavřete místnost, kde činčilku chováte, utěsněte VEŠKERÉ díry, škvíry – činčilka se umí neuvěřitelně rozplacatět! A otevřete klec, vyčkejte, až si na vás činčilka vleze. Jakmile bude mimo klec, tak jí dejte mlsku a nechte jí ať prozkoumá okolí... může to trvat i několik hodin. Klec nechte otevřenou, když se do ní činčilka vrátí sama, tak má už výběhu a zkoumání dost, činčilku odměňte a klec zavřete, tento krok opakujeme neustále dokola.
 

 Výběh – Není nic hezčího, než, když přijdete domů z práce a otevřete klec. Malá potvůrka zvědavě vykoukne z klece a hop, hop ven. Činčila je noční tvor a aktivní začíná být za šera – kolem 17:00 hodiny. Činčila by měla mít alespoň hodinový výběh. Pořádné proběhnutí je výborná prevence proti zácpě a dalším onemocněním. Činčilka si běháním protáhne tělíčko a natáhne střeva – to příznivě působí na její zažívání.
Je dobré vybrat místnost, kde činčila bude relativně v bezpečí. A nebude mít plno věcí k sežrání. Rády ožírají kabely, nábytek, kytky... Pozorně čtěte NEBEZPEČÍ PRO ČINČILY.
Po puštění vám nezbývá nic jiného než vzít vysavač a celou místnost vysát. Bobečky trousí všude.

Berte na vědomí také NEBEZPEČÍ:
Představuje pro činčilu prakticky všechno, co je nebezpečné PRO DÍTĚ:
Kumbál, koupelna - napuštěná vana, kbelíky, vázy, otevřená toaleta, čisticí prostředky, chemikálie, léky
Obývák - mořené či lakované dřevo, elektrické kabely, dveře (hrozí skřípnutí), pokojové rostliny, cigaretový popelník, textilie, umělé hmoty
Kuchyň - rozpálený sporák, hrnce, pánve, svíčky, topení, odložené ovoce a zelenina
Ostatní domácí zvířata

Více kroků není třeba, po absolvování těchto kroků máte činčilku dostatečně ochočenou

Hodně štěstí.